EKONOMIKA
Vyspělý průmyslově-zemědělský stát s vysokou životní úrovní a ekologickou ekonomikou. Největší růst ekonomiky prožívalo Finsko v 60. až 80. letech. Těží se rudy barevných kovů, zejména nikl, chrom, měď a kobalt, dále fosfáty a pyrity. Těžba železa byla již ukončena. Hlavní průmyslová odvětví jsou ocelářský, metalurgický, dřevozpracující, strojírenský (stavba ledoborců, dřevoobráběcích a papírenských strojů), chemický (kyselina sírová, hnojiva), elektrotechnický (mobilní telefony Nokia), sklářský a polygrafický průmysl. Hlavními středisky průmyslu jsou města Helsinki, Turku, Tampere, Lahti, Kuopio a Nokia. Většina vyrobené elektrické energie připadá na tepelné elektrárny, třetina energie pochází z jaderných elektráren. Silniční síť není příliš hustá, velmi významná je vedle námořní lodní dopravy také vnitrozemská vodní doprava, používaná zejména k dopravě dřeva. Hlavními obchodními partnetry Finska jsou Německo a Švédsko. Významný je i cestovní ruch. Velice významná je těžba dřeva. Chová se skot, ovce, prasata, drůbež a sobi. Pěstuje se obilí (ječmen, pšenice, oves), cukrová řepa a brambory.

PŘÍRODNÍ POMĚRY
Plochý stát modelovaný pleistocénním ledovcem. Finsko je známé obrovským množstvím jezer, jejich počet se blíží k 60 000. Na východě Finska leží pahorkatina Maanselkä, na severozápad (oblast Laponska) zasahuje Skandinávské pohoří. Chladné mírné podnebí je na jihu pod vlivem moře. V severní části je subpolární kontinentální klima. Léta jsou krátká a relativně teplá, zimy jsou velmi dlouhé a chladné. Průměrná únorová teplota činí cca -7°C až -19°C (Helsinki -5,6°C), v červenci dosahuje cca 14°C - 17°C (Helsinki 17,1°C). Země je bohatě zalesněná, se zachovalou faunou (losi, sobi, vlci, medvědi, sladkovodní ryby).

HISTORIE
V roce 1248 bylo Finsko připojeno ke Švédsku. Roku 1581 se stalo velkovévodstvím. 1809 připojeno k Rusku jako autonomní velkovévodství. Nezávislost byla vyhlášena 6.12.1917.